DKK a DLK

Co je to dysplazie?

Dysplazie je termín pro vývojové onemocnění kloubů u psa. Rozlišujeme:

dysplazii loketního kloubu – DLK (anglicky ED = Elbow displasia) a

dysplazii kyčelního kloubu – DKK (anglicky HD = Hip displasia).

Dysplazie kyčelního kloubu se projevuje nedostatečným utvářením kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti. Kloubní plochy kyčelní jamky a hlavice stehenní kosti se navzájem neshodují svým tvarem a tím je kloub nestabilní. U zdravého kyčelního kloubu zapadá hlavice kosti velmi pevně do kloubní jamky. U postiženého ( dysplastického ) kloubu je toto spojení volnější. Pokud je tedy takový kloub volný, dochází při pohybu psa k dráždění kloubní chrupavky, přetížení kloubního pouzdra a vazů a to vede v pozdějším stadiu ke vzniku degenerativních změn v kloubu, např. artrózy.

DKK postihuje nejčastěji velká a obří plemena psů, může se však vyskytovat v podstatě u kteréhokoliv plemene.

Jak DKK vzniká?

DKK je pravděpodobně polygenní dědičné onemocnění, což znamená, že se nepřenáší jen jedním genem, ale několika geny současně. Tyto geny se bohužel zatím vědcům nepodařilo lokalizovat a zmapovat. Stále se vedou dohady, jakým způsobem se vlastně tento dědičný defekt přenáší na potomstvo. (Genetická mapa psa totiž neexistuje. Takový výzkum je velmi drahý a zatím se provádí pouze u hospodářských zvířat. Psi nejsou pro farmaceutické firmy obchodně tak zajímaví, aby jim stálo za to, utrácet miliardy za výzkum genetiky např. DKK). Jedni odborníci zastávají názor, že jde o defekt, jež se přenáší recesivně, jiní tvrdí, že dominantně s neúplnou penetrací vlohy (tzn. geny se projeví jedině tehdy, mají-li k tomu vytvořeny nějaké vhodné vnější podmínky).

Přesto, že patří dysplazie mezi dědičné choroby, samotné onemocnění kloubů není vrozené. Vrozená je pouze náchylnost k němu. Všichni psi bez rozdílu se tedy rodí s normálními kyčelními klouby. Tato skutečnost není většině našich chovatelů známa. Pro vývoj kyčelního kloubu jsou rozhodující první tři měsíce po narození. V této době jsou totiž součásti kloubu tvořeny pouze chrupavčitou tkání a jsou měkké. Tato chrupavka je později při kostitvorném procesu plně nahrazena kostní tkání. Není-li chrupavka dostatečně vyživována a působí-li na ni síly, které překračují její možnosti pružnosti, dochází k oddálení kloubní ploch a kloub se stává nestabilním (říkáme laxním). Celé další období vývoje kostry mladého psa, nejvíce však v období přezubování (ve 4.- 7. měsíci věku), je pak stěžejní pro výsledný stupeň rozvoje DKK.

Jaké faktory vnějšího prostředí mohou mít vliv na výsledek rozvoje DKK?

VÝŽIVA

Která podle správné či chybné vyváženosti jednotlivých živin a prvků, ovlivňuje rychlost růstu daného zvířete. Čím rychleji pes roste, tím negativnější vliv to má na výslednou DKK (velká zátěž pro kosti, vazy, šlachy). Rychlost růstu ovlivňuje hlavně energie obsažená v krmivu tzn. především množství tuku. Strava pro rostoucí psy musí proto obsahovat omezenou hladinu energie (méně tučná strava - pouze cca 17% tuku, ale odpovídající množství bílkovin cca 24 – 28%). Dalším negativním faktorem pro rozvoj dysplazie ve výživě mladých psů je dlouhodobé nadměrné přidávání vápníku do krmné dávky (do kompletní granulované směsi určené pro štěňata a mladé psy velkých a obřích plemen – což je mimochodem naprosto nejvhodnější způsob krmení při prevenci DKK – nepřidávat žádné další minerální či vitamínové přípravky !!!). Pro organismus psa totiž krátkodobý nedostatek vápníku není problém. Pokud takováto situace nastane, zvýší se ve střevě absorpce vápníku z potravy z původních 40% až na 90% ! Naopak s nadbytkem vápníku si organismus psa poradit nedokáže a dochází k poruchám při jeho vstřebávání.

KAŽDODENNÍ FYZICKÁ ZÁTEŽ

Velká fyzická zátěž rostoucího psa jednoznačně negativně ovlivňuje další vývoj celého kosterního aparátu. Proto bychom měli mít fyzickou aktivitu psa v tomto období pod kontrolou. Pochopitelně, že nejde pouze o to, aby mladý pes nenaběhal denně desítky kilometrů v honitbě nebo vedle kola, jde o to, celkově utlumit či alespoň částečně omezit fyzickou aktivitu psa, při které se nadměrně namáhají především kyčelní klouby ( bezhlavé pobíhání kolem plotu, vyskakování v kotci na zadních, dlouhotrvající honičky na zahradě s druhým psem, časté překonávání překážek skokem atp.) Američtí vědci zjistili, že na špatné utváření kyčlí v ranném věku může mít velký vliv třeba i taková zdánlivá banalita jakou je příliš hladká podlaha v porodním boxu (lino, kachle, hoblovaná prkna). Štěňata, která zatím nechodí, si na hladké klouzavé podlaze, při snaze dostat se co nejrychleji ke strukům matky, nepřiměřeným způsobem namáhají právě kyčelní klouby, které jsou v té době ještě značně nezralé. Na druhou stranu určitý stupeň aktivity psa je nutné podporovat, abychom docílili správného osvalení končetin, které je důležité právě pro jistou fixaci kloubu. Za nejvhodnější formu pohybu při prevenci i léčbě DKK se považuje plavání.

TEPLOTA VNĚJŠÍHO PROSTŘEDÍ

Se může také spolupodílet na rozvoji DKK. Všichni víme, co nám doporučují naši lékaři, pokud máme jakékoliv kloubní problémy. Teplo! V tomto směru jsou ve výhodě psi odchovávaní v bytech. Zvíře umístěné na zahradě (ať se snažíte sebevíc – zateplené boudy, zástěny proti větru, dřevěné podlážky aj.) prochládá. Klouby, svaly a vazy jednoduše venku více prostydnou a nedokrvují se. Má-li zvíře počínající problémy s artrózou, zima a průvan stav výrazně zhoršují.

Vznik onemocnění dysplazie je tedy vázán jak na genetickou informaci, tak na výše uvedené vnější vlivy. Proto se např. ve vrhu, u potomků po obou rodičích s DKK 0/0 (tedy po rodičích, kteří jsou zdraví), mohou objevit i štěňata, která budou různým stupněm DKK postižena (výzkumy hovoří o cca 20 – 40% postižených potomků ve vrhu). Je to proto, že i přesto, že daný rodič sám dysplazií postižen není, může být přenašečem vlohy pro tuto chorobu. Pokud na takového potomka působí navíc negativně jeden nebo více vlivů vnějšího prostředí, může být postižen i horším stupněm DKK. Naopak i od dvou postižených rodičů můžeme za určitých předpokladů získat potomka zdravého. Pravděpodobnost postižených štěňat ve vrhu z takového spojení ovšem bude nesrovnatelně větší (cca 60 – 80% postižených potomků).

Jak vzniku dysplazie předcházet?

Ideální přístup k rostoucím psům velkých plemen je založen na důsledné prevenci rizik, která mohou vést k onemocnění. Je třeba si ale uvědomit, že se jedná pouze o snížení pravděpodobnosti vzniku choroby. Statisticky je však nezvratně prokázáno, že minimalizace nepříznivých faktorů prostředí a důsledná prevence onemocnění, vede k výraznému poklesu výskytu ortopedických onemocnění v populaci psů velkých plemen.

Výsledný obraz DKK může proto každý chovatel nebo majitel psa do jisté míry pozitivně ovlivnit při dodržování následujících zásad:

ŠTĚNĚ A MLADÉHO PSA NEPŘEKRMOVAT

(nepřiměřená váha těla, příliš zatěžuje klouby, které se mohou deformovat)
Na oplácané štěně je sice velmi pěkný pohled a spousta chovatelů právě tuto skutečnost považuje jako svoji vizitku vzorové péče o štěňata, ovšem v souvislosti s dysplazií je tento stav velmi nežádoucí

KRMIT KVALITNÍ VYVÁŽENOU STRAVOU

(nejideálnější je zvolit kompletní granulovanou stravu pro odpovídající věkovou kategorii; kvůli nevyváženosti živin je nevhodné založit krmení rostoucích psů na doma připravované stravě s podílem masa nebo doplňovat granule o další přílohy či kalciové přípravky)

KONTROLOVAT FYZICKOU ZÁTĚŽ PSA

UDRŽOVAT PSA VE VHODNÝCH KLIMATICKÝCH A HYGIENICKÝCH PODMÍNKÁCH

Posouzení - jak veterinář zjistí DKK?

Objektivní posouzení dysplazie lze provést je rentgenologickým vyšetřením, proto vždy, když máte podezření na dysplazii u svého psa, musíte k veterináři se psem přijít. Veterinář bude chtít nejdříve vidět, jak váš pes chodí, běhá, vstává. Bude pohybovat nohama aby posoudil jaká je maximální možnost pohybu a bolestivost při některých pozicích. Rentgenologické vyšetření se provádí nejdříve zhruba v měsíci, kdy pes dosáhne 1.roku.
Posouzení ve věku 4. - 11. měsíce není možná, protože u cca 20 % testovaných zvířat se dysplazie ještě může změnit. A to buď k horšímu nebo k lepšímu.
Minimální věk pro posouzení snímků na vyhodnocení dysplazie je 12, 18 nebo 24 měsíců, podle plemene a požadavků chovatelského klubu. Vyšší věk platí zejména pro psy velkého a obřího vzrůstu. Protože rentgeny většinou provádí veterinář ve specializované vaničce a klouby psa jsou pro správné zhotovení rentgenů (především kyčelních kloubů) nepřirozeně nataženy a vytočeny, je nutná sedace psa. Na snímku se hodnotí tvar hlavice, její hloubka, symetrie kloubní štěrbiny, degenerativní změny a Norberg-Olssonův úhel.

Stupeň DKK   

A    Negativní, bez příznaků dysplazie
B    Hraniční dysplazie, přechodný stupeň
C    Mírná dysplazie, mírná artróza
D    Střední dysplazie, okraj jamky oploštělý nebo zřetelné příznaky artrózy
E    Těžká dysplazie, výrazné změny v kyčelním kloubu, deformace hlavice, další příznaky artrózy


Dysplazie kyčelních kloubů se hodnotní sedmi parametry, každý počtem bodů od 0 do 4. Po vyhodnocení se body sečtou.

A = 0 - 2 body (zdravý kloub),
B = 3 - 7 bodů (přechodná forma),
C = 8 - 14 bodů (nízký stupeň dysplazie),
D = 15 - 21 bodů (střední stupeň),
E = 22 - 28 bodů (vysoký stupeň dysplazie).


Stupeň DLK   

0    normální loketní kloub bez abnormalit
1    mírná artróza, formace osteofytů, které nejsou širší než 2 mm, skleróza subchondriální kosti, inkongruence kloubních ploch
2    střední artróza, formace osteofytů od 2 - 5 mm
3    těžká artróza, osteofyty širší než 5 mm, zřejmá fragmentace processus koronoideus, izolovaný processus ankoneus. Psi, kteří byli léčeni chirurgicky pro vývojové vady loketního kloubu, by měli být posouzeni jako stupeň 3

Metoda posuzování DKK - Penn HIP
(University of Pennsylvania Hip Improvement Program)

Metoda PennHip byla vyvinuta v USA a umožňuje vyšetření jedinců již ve velmi brzkém věku (kolem 16 týdne). Její hlavní výhodou je možnost vyšetření laxity kloubu, tedy již samotné predispozice pro vývin DKK. Jejím výsledkem nejsou žádné stupnice, ale prosté sdělení "negativni / pozitivní". Jde o přesné měření bez zavlečení lidského faktoru, který hrozí při tradičním posuzování artrotických změn zachycených na RTG snímku.

    Také je možné touto metodou odhalit predispozici pro DKK (a tedy i dědičný přenos na potomky) u psů, u kterých tradiční metoda rentgenologického vyšetření selhala, protože byli vyšetřeni třeba hned ve 12 měsících, které ale strávili zavření v kotci bez jakéhokoliv pohybu. V tomto případě se vůbec nemusí artritické změny na kyčelních kloubech projevit a pes je označen jako DKK negativní.Tato metoda vyšetření laxity kloubu je považována za jednu z nejdokonalejších a masivně se využívá ve Spojených státech. Žel v ČR není dosud příliš rozšířena.

Metoda zjištění DKK, která spočívá ve vytlačení silou kloubní hlavice ven z kloubní jamky. Díky tomuto vynaloženému tlaku se ukáže skutečná mezera mezi kloubní hlavicí a jamkou. Tato metoda odhalí několikanásobně krát vyšší volnost kloubu než je možné zjistit klasickým snímkem a tím přesnější stanovení DKK. Tzn., že i pes, který má z klasického snímku vyhodnocení 0/0, může mít z vyhodnocení metody PennHip dysplazii!!!